O ZRNKÁCH PÍSKU

Tento článek píšu se záměrem dodat pocit klidu těm, kteří se občas cítí bezvýznamní, zbyteční a méněcenní, a pro samý respekt a úctu k ostatním zapomínají na respekt k sobě, protože vychýlili krásnou hodnotupokoru – z rovnováhy. Tedy tak trochu i sobě.  

V poslední době může totiž člověk třeba při letmém pohledu na sociální sítě lehce nabýt dojmu, že když nežije obdivuhodný život svých snů, neprošel údolím stínů, nepomohl stovkám lidí nebo neoplývá transformační energií, je nějak… méně hodnotný? A co teprve když se takový člověk ocitne v místnosti plné lidí, kteří sebevědomě prezentují své úspěchy a zcela samozřejmě rozdávají rady a sdílí životní moudra. Občas se objeví dokonce i v prostředí, kde je modlou výkon a jeho neustálé vylepšování. To je pro člověka s křehkým sebevědomím pořádná zkouška. Potom si někdy připadá bezvýznamný jako to nejmenší zrnko písku.

Ovšem takové zrnko písko! Každé je jedinečné, třebaže vypadají všechna na první pohled zaměnitelně, a každé je součástí celku. A celek je vždycky více než jen součet jednotlivých částí.

Takže, milá zrnka písku. Věnujte chvilku sami sobě a zastavte se. Podívejte se na sebe láskyplnýma očima. Uvědomte si sami sebe jako součást celého vesmíru, planety, lidstva, náhodných kolemjdoucích, vašich komunit, pracovních týmů, rodiny a nejbližších přátel. Vidíte všechny ty nitky, kterými jste pospojovaní s ostatními? Kde všude jste zanechali svou stopu, otisk, energii, úsměv, hezké slovo, střípek? Kde všude jste prostě “jen” byli a přispěli tak k jedinečné atmosféře situace? Fascinující, že? 

Čím dál více si zvědomuji různé významy věty “Nikdo není ostrov”. Stejně jako ostatní působí na mě, tak i já působím na ně. Moje energie nemusí být vždy výrazná, průbojná a zářivá, někdy je prostě tichá, klidná, naslouchající a podporující. Nenápadná. Ale to neznamená méně důležitá. Aby mohl kdokoli zářit, potřebuje diváky, posluchače, jednoduše ty, kteří mu věnují pozornost, nechají se jím inspirovat, povznést, pobavit, okouzlit, naštvat, vyprovokovat. Kteří s ním souzní nebo nesouhlasí. Nebo kteří jej prostě jen s otevřenou myslí pozorují a nechávají proudit neviditelnou vzájemnou energii. A je v pořádku být jednou na jedné a jednou na druhé straně. 

Ano, jsme jako zrnka písku. A je to krásné. Uchovejme si svou pokoru, vcházejme s ní do každého dne, hodiny, minuty, do každého vztahu a situace. Ale nevychylujme ji. Respektujme jedinečnost každého člověka i svou.

Napsala: Helena Hůrková