Tak ji udělal. Dal výpověď a po letech si daroval něco, co zní skoro podezřele – volné prázdniny. Bez plánu. Bez výkonu. S jediným cílem: zjistit, co by mu vlastně sedělo.

Začal Caminem. Hodně kroků, trochu ticha, dobrá káva po cestě. Odpočinul si. Vyčistil hlavu. Jen ty velké životní odpovědi si asi daly ještě pauzu.

Po návratu se tedy začal rozhlížet po práci… a do toho narazil na program Najdi svůj sweetspot.

A tam mu to začalo docvakávat.

Že klíčová je pro něj volnost. Nejen jako hezké slovo na Instagram, ale fakticky – svoboda v pracovní době a nezávislost na místě. Zároveň se v něm začaly ozývat věci, které do té doby stály trochu bokem. Produkce, filmování, kreativní práce. Takové to „hmm, tohle mě vlastně baví… ale můžu se tím živit?“

Mezitím se ale jeho „vyměřený čas na hledání smyslu života“ začal krátit (známe). Takže udělal realistický krok – našel si práci zase v daních, ale tentokrát v menší firmě a s jinou cílovkou.

A tady přišel ten rozdíl. Díky programu už věděl, že mu víc sedí startupové prostředí, mladší tým, jiná energie. Takže to nebyl krok zpátky, ale docela chytrý kompromis.

Navíc mu došlo, že jeho obor se díky AI stejně rychle proměňuje, takže mít plán B (a C) není paranoia, ale docela dobrý nápad.

A tak si začal otevírat zadní vrátka směrem ke kreativitě. Domluvil se jako dobrovolník na produkčních pracích s marketingovým týmem velkého rockového festivalu. Jakože… z daní rovnou k pódiu. To už zní jako zajímavější small talk.

Dnes svoje místo vnímá jako přechodné. Ale ne ve smyslu „něco přežít“. Spíš jako prostor, který využívá naplno – bere si z něj zkušenosti, jistotu i čas přemýšlet, co dál.

A hlavně – je o krok napřed. Nečeká, až ho změna dožene. Jde jí trochu naproti.

I když v tom na začátku byla velká nejistota, nepřestává být vděčný za to, že do toho tehdy šel. Dnes se cítí víc aktivní, víc při sobě… a tak nějak připravený na další level.