Když se Martin Seligman v roce 1998 stal předsedou Americké psychologické asociace, navrhl ve svém projevu, aby psychologie přestala být vědou o nemoci a stala se vědou o zdraví. Začal hledat protiváhu klasifikace duševních nemocí a objevil silné stránky charakteru.
Představují základní a podstatnou součást naší osobnosti, klíčové schopnosti, které ovlivňují naše myšlení, jednání i cítění. Souvisí s naším rozvojem, duševní pohodou a životní spokojeností. Oceňujeme je u sebe i u druhých. V roce 2004 s Christopherem Petersonem představil dotazník Values In Action, který silné stránky měří a využívá se v akademickém i firemním prostředí.
Pokora patří mezi silné stránky charakteru spojené se střídmostí. Pomáhají nám osvojit si návyky, ovládat impulsy a vyvarovat se neřestem.
Pokorným lidem se daří přesně vyhodnocovat, jak se jim daří. Váží si toho, kdo a jací jsou, zároveň si dokážou přiznat vlastní chyby a neznalosti. Jsou spokojeni, aniž by potřebovali být středem pozornosti nebo být oceňováni za své úspěchy. Umí upřednostnit druhé a věnovat jim pozornost, dopřát jim aby vynikli.
Proč je pokora cenná
Ryan Niemiec a Robert McGrath shrnují vědecky podložené přínosy pokory následovně:
- Pokora se pojí s dobrým sebevědomím a pozitivním náhledem na sebe sama.
- Pokorní lidé vykazují vyšší míru vděčnosti, odpuštění, spirituality a celkového zdraví.
- Pokora posiluje sociální vazby. Pokorní lidé jsou vstřícnější, příjemnější a štědřejší. Ostatní lidé mají pokorné jedince obvykle rádi a cítí se jimi méně ohroženi.
- Pokora je spojena s vytrvalostí, seberegulací a laskavostí k druhým.
- Pokora souvisí s menší úzkostí ze smrti a s vyšší náboženskou tolerancí.
Hledání rovnováhy
Pro každou silnou stránku neustále hledáme tu správnou míru intenzity. Představuji si to jako točení ovládáním hlasitosti na hudebním přehrávači. Pokud hrajeme příliš nahlas, zpravidla nás na to upozorní druzí, pokud příliš potichu, není dobře nám.
To, jaký vztah máme k pokoře, do značné míry ovlivňuje kultura, ve které žijeme. Jsou kultury, ve kterých je oslavování a pojmenovávání vlastního úspěchu považováno za předpoklad úspěchu, a kultury, ve kterých se vychloubání nesluší, či dokonce trestá.
Většina lidí se chce podělit o své úspěchy s ostatními, protože je příjemné cítit ocenění. Sdílení dobrých událostí prospívá pohodě mluvčího i posluchače. Je normální a zdravé sdílet příběhy o tom, co se nám daří a co nás těší.
Nedostatečně zapojujeme pokoru, pokud se vychloubáme, nebo se nadřazujeme, nezohledňujeme přínos druhých k vlastnímu úspěchu, nebo když podceňujeme někoho, kdo je oceněný, protože my sami jsme oceněni nebyli.
Přílišné zapojení pokory se může proměnit v sebemrskačství, přílišnou sebekritiku nebo v podřízenost druhým. Může také vést k tomu, že se před druhými nechceme otevřít, uzavíráme se a nesdílíme.
Zlatý střed můžeme vystihnout slovy: „Vidím své silné stránky a talenty, netoužím být středem pozornosti nebo získat uznání.“ Jsme k sobě upřímní. Víme, kdo jsme a nebojíme se to dát najevo. Sdílíme své úspěchy i pozitivní zážitky, zároveň je nezveličujeme a nevěříme, že jsme díky nim lepší než druzí.
Zamyšlení
Jaké vnímáte výhody pokory?
Jak na vaši pokoru reagují ostatní?
Odkud pochází vaše pokora a jak ji vyjadřujete?
Jak pokora omezuje váš život nebo vám překáží?
Jak vyvažujete pokoru s potřebou uznání a ocenění?
Napsala: Ivana Štefková
