Ten je krásnej, mami, podívej! Ukazuje mi s rozzářenýma očima sešit, který si právě celý sama vyrobila a pomalovala. Taky se mi moc líbí, říkám uznale a mám z toho stejnou radost jako ona. Celé dopoledne jsme spolu byly v Lemniskátě, ve společnosti přátel a podporovatelů chráněné dílny. Na chodník pražských Vinohrad totiž přistála obrovská hromada kompostu, kterou bylo potřeba dostat do zahrady ve vnitrobloku za dílnou a k tomu vysázet nové keře, stromy i květiny. Sešlo se nás tu kolem dvou desítek a síla společenství dokázala během několika málo hodin proměnit zahradu k nepoznání.

Odpoledne spolu já a moje dcera jdeme pěšky domů a povídáme si. Hrajeme hru na to, co nám dneska udělalo radost. Malá treperenda poskakuje vedle mě a pusa jí jede… Líbilo se mi vyrábění sešitů a kreslení. Sázení kytiček…

Co ještě?

Že mám novou kamarádku a že jsme byly spolu, mami. Co udělalo radost tobě?

Jéje, toho bylo moc. Jak jsme vozili kompost a sázeli kytky. Víš, jaká to bude krása, až si lidé na jaře přijdou odpočinout do zahrady? Zároveň jsou květiny užitečný, protože poskytnou potravu včelám a hmyzu, který je opyluje a přinese do zahrady další život. Díky tomu budou mít co jíst i ptáci a další živáčci. Mám radost z toho být venku a v pohybu, cítit vůni půdy a zabořit do ní svoje ruce. Je to léčivý. Bavilo mě natírat staré klepadlo na tyrkysovo a vidět za sebou kus práce, která se nepropisuje jen do virtuálního světa. Líbila se mi společná hostina, kdy každý přinesl něco na společný stůl… V tu chvíli jsem si vzpomněla na mísu plnou řízků a jejich příběh.

A proč mami? 

Představ si, tyhle řízky přinesl kluk, který když k nám přišel, bál se tak lidí, že s nimi vůbec nedokázal mluvit. A teď si to celé sám vymyslel, nakoupil, uvařil. Říká mi Vlasta, která chráněnou dílnu vede. Za chvíli jí vidím, jak ho láskyplně obejme kolem ramen, usměje se na něj a on tu rozesmátý a šťastný nabízí všem přítomným řízky k obědu. Jsou výtečný a mě to dojímá. 

Míšo, víš, co mi ještě udělalo radost? Dostala jsem od Vlasty krásný adventní haiku kalendář a moc se těším, až při čekání na Vánoce odkryjeme každý den jedno haiku. Taky jsem se potkala s lidmi, které mám ráda. Koupila jsem si krásné sešity, pro sebe, ale i pro přátele. To zároveň podpoří dílnu, aby mohla dál tvořit krásu, užitek i blízké vztahy. To mě totiž těší nejvíc.

Když udělám každý den něco krásného, něco užitečného a něco pro vztahy, tak jsem šťastná. Mají z toho pak radost všichni. A proto chodím ráda do Lemniskáty. Tady se to všechno děje najednou. Přijdeš obdarovat a odejdeš obdarována. A my všichni, co jsme tam dnes byli, jsme hodně dali a také dostali.

Mohla bych pokračovat ještě dlouho, protože tahle hra na radost nám vydržela až domů. Přála bych si, aby inspirovala i Tebe. Můžeš se třeba každý den večer zeptat sebe, svého partnera nebo svých dětí:

Co jsi dnes udělal*a krásného, užitečného a pro vztahy? 

Můžeš také sledovat, v jakých rolích Ti některá část chybí nebo je něčeho moc. Jak se v té roli cítíš? Co potřebuješ posílit? Krásu, užitek nebo vztahy? Pokud v tom chceš podpořit, ozvi se mi nebo některé z dalších Ikigais. 

Chceš-li zažít Lemniskátu na vlastní kůži a potkat se osobně, zvu Tě na workshop Deníkového psaní s výrobou vlastního kreativního deníku 21. 1. 2024. Dopřej sobě, nebo někomu z Tvých blízkých laskavé a tvůrčí zastavení. Bude začátek roku a to je příležitost ohlédnout se zpět i naladit se na svá přání a potřeby. Naplánovat si rok, ve kterém budeš tvořit krásu, užitek i blízké vztahy. 

Autorka: Šárka Krčílková, maleradosti.art

P.S. Trojúhelník krásy, užitku a vztahů jsem objevila v Libchavách díky Zdeňkovi Štěpánkovi a programu Future leader.