Všichni rádi sníme. Ať jsme malé děti (ty to umí vůbec nejlépe), tak i každý dospělý má touhy a přání. Postavit si dům, mít rodinu, dělat jinou práci, jet na exotickou dovolenou, něco se naučit nebo dokonce… žít úplně jiný život. Všechny tyhle myšlenky jsou přirozenou součástí naší lidské identity, je to forma boje o (pře)žití. Někdo by však mohl namítnout: “K čemu snít, když to stejně není reálné a jen mě to frustruje?”

Ve chvíli, kdy přestáváme snít, jako by náš pohled na svět ztratil barvu a stal se černobílým.

Opravdu to tak musí být? Jistě vidíte kolem sebe lidi, kteří u snění nezůstali a žijí to, co si v hloubi srdce přáli. Možná Vás napadá, že měli určitě štěstí a peníze. A žít to, co opravdu si přejeme, je pouze pro vyvolené. Sami tušíte, že takové smýšlení je past, které nás nevědomě zbavuje schopnosti se rozhodnout udělat jakýkoliv radikální krok k sobě.

Ale třeba jste z té hrstky lidí, kteří se rozhodli žít své sny? A zrovna se nacházíte či nakukujete do MÍSTA, které všichni důvěrně známe.

Nové začátky jsou zlatá nit, která protkává skoro každý můj pracovní den. V praxi se zabývám pohybem a vytvářím prostor pro klienty, aby se naučili vnímat své tělo, hýbali se přirozeně a získali důvěru v sebe a své tělo. Nejvíce mě těší setkání s lidmi, kteří už přicházejí s velkou touhou něco změnit, protože jim není dobře, mají bolesti a řešení stále nepřichází. Nemusím je nijak motivovat a jen jim nabízím skrze pohyb nové možnosti. Ve většině případů si vždy něco vyberou – například novou variantu držení těla, které nenamáhá bedra a eliminuje chronickou bolest zad. Odchází spokojení, uvolnění, s pocitem, že takhle je to v pořádku. Bohužel se mi ale často stává, že na další setkání klient přichází s velkým zklamáním a frustrací, že kouzlo vydrželo pouze několik dnů. Pak jej zas rozbolela záda a všechno bylo při starém.

kde začíná změna?

Nezvládl pobyt v MÍSTĚ a raději se vrátil ke dveřím, které znal. V tomto případě ke svým starým pohybovým návykům.

Díky těmto zkušenostem jsem se rozhodla hned na prvním setkání vyprávět o MÍSTĚ a pomoci klientovi se připravit na moment, kdy se tam dostane.

MÍSTO je prostor změny. Je to šedá zóna, kam se dostáváme, když se rozhodneme obrátit kormidlo jiným směrem. Ať už jsou to naše pohybové návyky, životní styl, přístup k lidem, vzorce chování, cokoliv. Zkrátka je to oblast, kam vstupujeme dobrovolně často plní odhodlání. Bohužel záhy zjišťujeme, že tam nefungují principy, na které jsme zvyklí. Najednou se nacházíme v prostoru, který neznáme, a ztrácíme půdu pod nohama. Začnou se v nás dít různé věci.

A je klíčové, zda v tu chvíli o tom víme, nebo ne. Zda vnímáme, co se v nás děje. Co se nám honí hlavou, čemu dáváme pozornost, a podle čeho se rozhodujeme.

Někdy to opravdu netušíme a než se v MÍSTĚ rozkoukáme, balíme kufry a honem pelášíme ke dveřím, odkud jsme přišli, protože se nechceme cítit mimo svou komfortní (známou) zónu.

Jenže MÍSTO začíná až na prahu naší komfortní zóny.

jak se zabydlet v novém místě

Proto prvním krokem ke zdárnému zvládnutí a zabydlení se v MÍSTĚ – jako loďky, která nás převeze tam, kam si přejeme – je trénování dovednosti se vypořádat s jinakostí. Se situacemi, prožitky, tělesnými či emočními, které jsou naším obranným mechanismem proti jakémukoliv neznámu. Kdo jste si někdy dal předsevzetí, jistě víte, o čem mluvím.

A není třeba k tomu nějaký speciální čas a místo. Můžete začít hned po malých krůčcích objevovat své skryté začarované kruhy a v bezpečí své plné pozornosti se na ně dívat (například):

• Vydejte se někdy do práce jinou cestou, než chodíte (stačí jen druhý chodník).
• Vyčistěte si zuby po tmě.
• Propleťte si prsty, pak rozpleťte a poté zkuste prsty proplést druhým způsobem (palec, který byl navrchu, je vespod a další prst také…) a chvíli v tomto propletení zůstaňte.

Při všech těchto momentech sledujte, jak na novou nebo nezvyklou situaci reagujete. Zda volně dýcháte, co se děje ve vašem těle, jaké myšlenky vám přichází. Vše si zapisujte a v další fázi zkuste pojmenovat, proč se daná reakce či strach objevily, co vám zrcadlí, a jestli se dají nějak vyřešit. Někdy se opravdu ukáže, že na daný krok nejsme připraveni, a není selháním být k sobě laskavý a dopřát si čas.

Učíme se tak chápat, jak se podvědomě bráníme změně a co pro sebe udělat, abychom se cítili bezpečně, i když ztrácíme na chvíli půdu po nohama.

Přeji Vám, aby den ode dne bylo pro Vás snažší MÍSTEM procházet a realizovat si tak sny, které se více přiblíží k tomu, co si doopravdy přejete.

Nevíte, jak pozorovat své tělo? Zkuste si krátký body sken.

Napsala: Markéta Čechová