Autenticita.
Au.
Bolí.
Někdy bolí, protože ji většinou vnímám v těch důležitých momentech, při kterých bych se nejraději zahrabala do písku.
Projevit se. Projevit sebe sama. Autenticky. Přirozeně. Beze strachu. Svobodně.
kde jsi, mé já?
Neumím dlouhosáhle mluvit. A ani dlouhosáhle psát.
Mám pocit, že k vyjádření podstaty musí stačit málo. MÁLO.
AUTENTICITA.
PŘIROZENOST.
BÝT sám SEBOU.
pohyb.
Co se vám vybaví za situaci, když se Vás zeptám:
Kdy jste se cítili opravdu sami sebou?
Opravdu by mě zajímal výčet odpovědí. Nechci je ani teď předjímat.
Kdyby nebyl svět zrychlený, kdybychom nebyli pod tlakem a neměli mnoho a mnoho věcí na práci.
Kdybych věděla, že nejste zahlcení spoustou textu, obrázků, názorů, pravd, hoaxů a vůbec všeho, napsala bych Vám: napište a zasdílejte se mnou své “autentické” chvilky. Kdy se cítíte nejvíc sami sebou?
No dobře.
Kdyby je kdyby. A někdy je to cesta k větší autentičnosti a někdy to je cesta k nesvobodě.
Tak na čem záleží?
Mám otázku.
Co nám pomáhá být v neustálém spojení se svým Já?
(a tyhle odpovědi by mě zajímaly ještě o to víc)
Pro mě je to POHYB.
Miluju tuto myšlenku z knihy Každý jsme tělem od Karen Studd:
V průběhu dne se odehrává mnoho pohybů (vědomých nebo nevědomých), díky kterým si uvědomujeme sebe sama. Jde o NEUSTÁLÝ DIALOG MEZI TĚLEM A SEBOU SAMÝM.
Určitě tušíte, že nemyslím pohyb ve fitku, ba ani jogu. Ani tanec. Myslím to, že ráno otevřete oči a vstanete. Jak? Že se oblékáte, protáhnete, sedíte na záchodě. Jak?
Po několikaletých zkušenostech a zkoumání sebe sama a svého pohybového repertoáru musím říct, že tohle MÁLO mi většinou stačí se naladit na sebe sama. Propojit tělo, mysl, emoce. Ale je taky třeba říct, že jsou chvíle, kdy to nestačí. Kdy k úplnému propojení a naladění ne a ne dojít. A i tyhle chvíle nám mnoho dávají a jsou nezbytné. Stejně jako v každém vztahu, tak i tělo a naše já mohou zažívat konflikt. To důležité je zůstat nestranný. Vědomý. Laskavý.
Vůbec nejde o to propojit a nechat být. Autenticita není něco, co si můžeme koupit na víkendovém kurzu.
Je to cesta. Neustálý pohyb a hledání cest, jak propojovat hmotu s ne-hmotou. Duši s tělem.
A pozor.
Když už si budete myslet, že už ten “stav” máte, tak jste ho právě ztratili.
Au.
P.S. pro horlivé a sdílné, můžete psát do skupiny na FB Ikigai’s
Autorka: Lucie Váchová, koučka Ikigai USP, frekventantka výcviku tanečně pohybové terapie.
Pokud si po přečtení textu položíte alespoň jednu otázku sami sobě, je to v pořádku.
