Nedávno jsem slyšela takové „moudro“, že spousta lidí je se svým životem nespokojená, ale když se jich zeptáte, co by chtěli dělat jinak, tak vlastně neví. Přesně to je můj příběh. Když jsem se rozhodla vstoupit do ikigai koučinku, absolutně jsem nevěděla, kam mám ve svém životě směřovat. Nebavila mě moje práce, nebavily mě moje vztahy a stále jsem moc nevěděla, kdo jsem a co mi dělá radost. Ikigai koučink mi velmi pomohl se v tom všem zorientovat. Jednotlivých témat jsem si pak mnohem více všímala ve svém reálném životě a mnohem snáz a rychleji jsem dokázala rozklíčovat, jestli mě daná situace sytí, nebo naopak vysává. Věci, situace a lidé, kteří mi nepřinášeli potěšení a spíše mě obtěžovali, jsem mohla s lehkým srdcem nechat jít a mohla jsem se více soustředit na to, co je pro mě důležité. Vyjasnilo se mi, kam chci dál směřovat ve své práci, jaké hodnoty prosazuji a jaké jsou moje kvality. Teď na konci procesu si přijdu silnější, schopnější, s jasnou představou o sobě samé a o tom, co mě v životě baví a kam chci a měla bych směřovat. Velmi mi v tomto procesu sedla i osobnost Lucie. Připravovala mi zajímavé sebekoučovací úkoly, které mě bavily a mou mysl dostatečně „potrápily“. Svými dotazy během osobních setkání mi často pomohla jít do hloubky, a když to pro mě bylo těžké, pomohla mi se sama v sobě zorientovat. Vybavuji si několik významných aha momentů, které absolutně vystihly, o co v životě usiluji. Díky Luciinu trefnému parafrázování jsem si uvědomila jádro toho, co vlastně sděluji, a vše pak šlo mnohem snáze pojmenovat.