Když se mě lidé ptali, jak jsem našla svoji životní cestu, nikdy jsem neuměla odpovědět jednou větou.

Věděla jsem jen, že mě odjakživa přitahovaly otázky smyslu života. Proto jsem vystudovala filosofii a zajímala se o východní směry myšlení. Později jsem 10 let cestovala a žila v zahraničí. Mojí poslední zemí bylo Japonsko, a právě pobyt v Japonsku ve mně zanechal hlubokou stopu. Nejen díky sushi, kterému se dnes věnuji více než polovinu svého života, ale především díky tamnímu způsobu života. Přirozenosti, jednoduchosti, úctě k řemeslu, radosti z každodennosti a hledání harmonie.

Dlouho jsem žila svoje ikigai, aniž bych věděla, že se tak jmenuje.

Lidé se mě stále častěji ptali, jak jsem našla svou cestu.
Jak jsem se dostala k Japonsku.
Jak jsem věděla, že právě sushi je to, co mám dělat.
A já cítila, že odpověď je mnohem hlubší než jen příběh o profesi.

Proto jsem vstoupila do výcviku Ikigai koučinku.

Najednou do sebe zapadly všechny dílky mého života. Filosofie, Japonsko, práce se smyslem, osobní zkušenosti i roky práce s lidmi. Uvědomila jsem si, že moje cesta nebyla náhoda. A že stejně jako jsem ji objevila já, může ji objevit každý.

Dnes provázím lidi hledáním jejich vlastního ikigai. Nevěřím, že smysl života je něco, co musíme vymyslet. Věřím, že už v nás je. Někdy jen potřebujeme vytvořit prostor, zastavit se a podívat se na svůj život z nové perspektivy.

Moje práce není o hledání dokonalé kariéry. Je o hledání života, který člověku dává energii, radost a pocit, že je přesně tam, kde má být.

Protože vím, jaké to je své ikigai opravdu žít.